|
Vodní dýmka, neboli jak je dnes často nazývána šíša či vodnice, původně pochází z Indie.
Již je tomu více než čtyři sta let, co staří Indové poprvé zkusili tento posvátný nástroj vodní dýmku, zvanou též Nargile, Hookah nebo Shisha.
Dříve však ve vodních dýmkách nebyly pokuřovány ovocné tabáky, jak je tomu dnes, tehdejší vodní dýmka byla vyrobena z vydlabaného kokosového ořechu, do něhož se zasunulo stéblo trávy (tzv. narcíl) a v tehdejší vodní dýmce se kouřilo konopí, které bylo pěstováno pro své léčivé účinky a také samozřejmě kvůli hašiši.
Rozšiřování vodní dýmky.
Vodní dýmka se postupem času dostávala i do dalších koutů arabského světa, zejména pak do Egypta. Zde vodní dýmku pojmenovali Nargil. A také hlavně do Íránu (Persie) kde teprve vodní dýmka začala dostávat svou dnešní podobu.
Váza vodní dýmky - karafa (govde), původně vyrobena z přírodních materiálů. Později byla nahrazena keramikou, sklem, plastem i kovem. Stéblo trávy prošlo také dosti významnou proměnou a bylo nahrazeno šlauchem, tak jak jej známe dodnes. Když byl objeven tabák, k vodní dýmce přibyla další část, pro dnešního kuřáka nepostradatelná, korunka ( tzv. hagar nebo lule)
Původně byla korunka vyrobena z bronzu, v současné době ji však většinou v běžném provozu uvidíme nejčastěji keramickou a nově kovovou nebo skleněnou.
Podobu, jakou má vodní dýmka dnes ji dali až později Turci a pojmenovali ji Nargile. Většinu změn zaznamenala v období vlády sultána Murada IV.(1623-1640). V té době byla na vrcholu své dřívější popularity.
Dnešní vodní dýmka:
V západní a střední Evropě a v Americe se dostala vodní dýmka do širšího podvědomí veřejnosti až koncem 19. a počátkem 20. století. V té době se vodní dýmka stala na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků. Později, s módou cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na vodní dýmku poněkud zapomnělo.
V současné době u nás ovšem prožívá opět vzestup, především také díky vzniku velkého počtu čajoven v kterých je kouření vodních dýmek nedílnou součástí. |
hašiš
